NEBUDEŠ CIZOLOŽIT

... „Manželství na doživotí!“... „Co Bůh spojil, to člověk nerozlučuj,“ ...

...navzdory všem pochybovačům hlásá šesté Boží přikázání i dnešnímu šlověku, že trvalé manželské lásky (člověk) schopen opravdu je. Že to jde, vytvořit si na celý život pěkné manželství a teplé hnízdo domova pro děti. Že to jde, stavět vzájemný vztah muže a ženy ne na romantické zamilovanosti, na citu, ale na spolehnutí, důvěře, věrnosti, na partnerství v dobrém i zlém. Že to jde, po každém rozladění či nedorozumění začít znovu. Že to jde...

Proč se to tedy tak mnohým nepodaří? Nikdo si po svatbě neřekne: teď začnu rozbíjet naše manželství. Začne to nenápadně: nedostatkem trpělivosti, nedostatkem snášenlivosti, nedostatkem ochoty odpustit a smířit se. Začne to uraženým mlčením, pokračuje lhostejností a končí nenávistí. Začne to tím, že jeden zapomene, že manželé jsou dva horolezci uvázaní na jednom laně, aby se mohli vzájemně zajišťovat, podržet toho, který uklouzne. Zřítí-li se jeden, zřítí se do propasti oba.

...Aby se manželství takhle nerozbilo, je třeba tisíce malých drobných pozorností, které je udržují živé. Je třeba je střežit, aby se v něm žádný partner necítil vězněm, střeženým na každém kroku. Aby se v něm oba cítili svobodní. Aby mohli mít své osobní drobné koníčky a záliby. Aby měli jeden pro druhého čas - i pro intimní chvilky a něžnosti. Aby od sebe neutíkali - on ke své práci, ona ke svým dětem. Aby si navzájem uměli stále znovu odpouštět, vždy znovu společně začínat.

... „Stáváš se navždy odpovědným za to, cos k sobě připoutal“, říká Exupéry.

(Ladislav Simajchl - Desatero Božích přikázání)