Krásu knih jsem objevila na střední škole. Samozřejmě jsem je znala už mnohem dříve a měla jsem ty dětské knihy všechny opravdu ráda, ale na střední škole příšla povinná četba. Pod tímto názvem jsem si vždycky představovala něco hrozně nudného (prostě povinného!). Ale hned první kniha mi vyrazila dech. Byla to kniha Láska je jen slovo. Byla pro mě tak čtivá a atraktivní, že jsem si řekla, že přece jenom by ta povinná četba mohla být fajn. A byla, jak jsem se o tom přesvědčila mockrát. Zvládla jsem i přesto, že čtu velmi pomalu přečíst veškerou povinnou četbu (20 knih) a už se těšila, jak budu mít čas přečíst si další.

Po té co jsem zjistila, že knihy můžou být zajímavé a čtivé, jsem propadla knihám z antikvariátu. Dokázala jsem tam trávit hodiny a vybírat zajímavě znějící tituly a ty jsem si pak z kapesného kupovala. Ale samozřejmě díky povinné četbě a pomalému většina knih zůstala jen ozdobou v knihovně :)

Po střední škole jsem nastoupila na vysokou a říkala jsem si jak budu mít čas, ale dost jsem se zklamala. Moje rychlost čtení byla tak 2-3 knihy za rok a někdy ani to ne. A tak, když jsem dokončila vysokou, vdala jsem se a odstěhovala jsem se od našich, jsem se rozhodla pustit do čtení.

Tak jsem si začala klást otázku, kde začít. Díky tomu co vše se kolem mě za poslední rok stalo jsem cítila potřebu být blíže Bohu a tak byla volba jasná: pustila jsem se do dlouho odkládaných knih s duchovní tématikou. A o to jak mě tyto knihy a brožurky zaujaly bych se ráda podělila.